banner mix

Můj první svatební dort

svatebni dort II

svatebni dort II
Pokud sledujete facebookové stránky blogu, asi jste si všimli, že jsem letos pekla svůj první svatební dort. Zakázka to byla vcelku kuriózní. Nevěsta mi fakt, že peču ten "krájecí" dort oznámila jakoby nic mezi řečí na rodinné oslavě. Naštěstí jsem si byla jistá, že vědí, do čeho jdou a nervovala jsem se o trochu míň, než kdybych pekla pro úplně cizí lidi. Jediný konkrétní požadavek byl ten, že se má jednat o ovocný dort, takže jsem mohla cca měsíc před svatbou začít s brainstormingem.

 

V tomto případě nebylo vůbec vhodné vymýšlet nějaké novoty, takže jsem použila seskupení receptů, které se mi už několikrát osvědčily. Nepředpokládám, že byste se chtěli pouštět do pečení stejného dortu, takže použité recepty popíšu jenom krátce.

Světlý piškotový korpus jsem pekla ze 4 dávek uvedených pro korpus na Princeznin dort. Pekla jsem nadvakrát a těsto jsem rozdělila do 20 a 26 cm formy, abych měla základ pro dvoupatrový dort. Ve výsledku jsem pak ale skoro polovinu nepoužila, takže by asi stačily dávky i dvě. 

Krém byl swiss meringue buttercream (nevím, jestli má v češtině nějaký název) s rybízovou příchutí. Recept najdete v článku o pečení před naší svatbou. Celkem jsem použila 7 bílků, což ve výsledku dalo cca 450 g cukru a 700 g másla.

Pro výsledný charlotta efekt (a abych nemusela řešit uhlazování krému) jsem upekla dvě dávky cukrářských piškotů. Rozestupy mezi piškoty jsem udělala takové, aby se mi ve výsledku spojily v jeden piškot, který ale bude vypadat jako bych jimi dort obkládala.

Projekt to byl vskutku dlouhodobý a velkolepý, protože si s naším robátkem nemůžu dovolit strávit u trouby celý den, jak jsem byla dřív zvyklá. První várku piškotových palisád jsem tedy pekla cca 3 týdny před svatbou. Při další příležitosti následovala druhá dávka a pak postupně dvoje pečení korpusů. Největší problém byl, jak to všechno naskládat do mrazáku, aby to nepřišlo k úhoně. S krémem jsem se nechtěla stresovat nadvakrát, takže jsem ho připravovala až v den sestavování (den před svatbou).

Krájení dortu bylo naplánované na sobotu 19.9. v cca 16 hodin. Moje oko začalo nervózně tikat už cca o 32 hodin dříve. Pro bezdětného člověka vypadá příprava krému, prokrojení korpusů, promazání korpusů, přepůlení piškotových palisád a dokončení jednotlivých pater jako celkem zvládnutelný úkol. S kojencem, který vám visí na kalhotech a brečí, že si s ním přeci máte jít hrát, to byla trochu jiná pohádka. Trochu jsem ale takový průběh čekala, takže jsem si na pátek neplánovala vůbec žádný jiný program a sháněním ovoce na dekoraci pověřila manžela.

Jak se později ukázalo, byl to dobrý tah, protože bych to sama neměla šanci zvládnout ani náhodou. O týden dříve a o týden později jsme v různých supermarketech viděli jahody, borůvky, maliny a vůbec samé ovoce, které by se na tento typ dortu krásně hodilo. V ten jeden konkrétní pátek, kdy jsme opravdu na cenu nehleděli, musel muž obkroužit celé Kladno. Navštívil při tom všechny druhy supermarketů, které se tady nacházejí. Domů přijel s 500 g jahod, 250 g borůvek a 125 g žlutých (????) malin. Ostružiny, které vidíte na fotce, jsou ze zahrádky mých rodičů.

Vzhledem k tomu, že jsem 3 hodiny v kuse nespala už několik měsíců, mi nedělalo větší problém chodit obě dortová patra průběžně kontrolovat celou noc. Asi mě za takto pilnou péči chtěl dort odměnit, takže se nekonala žádná tragédie v podobě rozpadlých piškotových palisád ani oroseného krému. Ráno jsem tedy mohla věnovat tomu, abychom byli schopní zúčastnit se svatby jako reprezentativní rodinka a vyžehlila jsem muži košili a dcerce sbalila šaty.

Dobu dojezdu na místo mi google mapy odhadly na 50 minut. Řekla jsem si tedy, že by bylo dobré mít na dokončení dortu na místě dostatečnou rezervu a že tedy vyrazíme v 11, abychom tam v poledne bezpečně byli. Výsledek byl samozřejmě takový, že jsem v půl jedné držela na klíně jedno dortové patro, druhé jistila na zadním okénku proti poskakování, zpívala uklidňující písničky naší mladé, která to v autě nesnáší, a doufala, že ty závěrečné 3 kilometry po té polní cestě dodrncáme na místo v celku. O slavnostní náladě se opravdu mluvit nedalo.

Po příjezdu jsem dala obě patra vychladit do lednice, aby se mi náhodou to horní nepropadlo do toho spodního (i když jsem měla výztuhu) a šla si zamaskovat kruhy pod očima. Až do obřadu byla péče o mladou na manželovi, čímž mu velice děkuji, protože bych to jinak dohromady nedala ani náhodou. Opět zní položení spodního patra na tác, horního patra na spodní patro, uvázání stuh a vyrovnání ovoce a zapíchnutí srdíček jako celkem nenáročná práce. Opět mi to ale cca hodinu trvalo.

Pomalu se blížila doba nakrojení dortu, takže jsem ho vyndala z lednice, aby změkl krém a hosté si mohli pochutnat a ne chroupat studené máslo. Posledním adrenalinovým zážitkem bylo přenesení dortu na místo krájení a už jsem mohla vydechnout.

Nechci se chvástat, ale byla jsem se svým výkonem spokojená. Vizuálně byl dort absolutně nad moje vlastní očekávání. Chuťově bych na něm sice pár much našla, ale nestyděla jsem se. Nevěsta se ženichem byli spokojení, a tak jsem mohla uzavřít tuhle velkou dortovou premiéru s dobrým pocitem.

Na závěr přidávám ještě fotku mně, když to všechno dobře dopadlo.

svatebni dort se mnou

svatebni dort se mnou